Již dříve jsem pro firemní účely používal OpenVPN. Po nástupu do nového zaměstnání ale potřeba bezpečného tunelu zmizela. Nyní, rok po nástupu začínám integrovat svoje “know-how” do našeho firemního portfolia a mimo jiné služby do toho patří i využití VPN pro nejrůznější účely.
<img class=”aligncenter size-full wp-image-501″ src=”http://www.pichrt.info/wp-content/2010/03/ovpntech_logo-s.png” alt=”" width=”208″ height=”54″ />
Za tu dobu se ale spousta věcí u OpenVPN změnila… nyní pouštím OpenVPN server jako instanci ve virtualizovaném prostředí (bůh žehnej VmWare Serveru). Instalace sestává z několika málo kroků:
- Stáhnout vhodný image
- Namountovat ho do svého prostředí (v mém případě je to VmWare Server)
- Spustit
- Nastavit konfiguraci sítě
- Spustit prvotní kofigurační skript
- Povolit příslušné porty
- A to ostatní už obstará webové UI
Instalace klientů pak není o nic složitější:
- Vytvoření uživatele v Linuxu
- Přidělení práv v administraci OpenVPN
- Stažení klienta z administrace OpenVPN (konfigurační soubor už je zahrnut v instalaci)
- Instalace
- Spuštění
I v případě 30MB internetové přípojky Vám nejvíce času zabere právě stažení instalačních souborů virtualizovaného prostředí a OpenVPN image. Otazkou zůstavá, zda-li je takové zjednodušení pokrok, či nikoliv…
Co mě ale zaraží, je nutnost zakoupit licence pro více jak dva připojené uživatele
.